TJ Sokol Drásov tělocvičná jednota

Historie TJ Sokol Drásov

Tam svět se hne, kam síla se napře. — Dr. M. Tyrš

Tělocvičná jednota Sokol Drásov byla založena v roce 1893, tedy před 120ti lety. 120 let je pouhý okamžik v etapě vývoje světa, kapka v moři času, v životě lidském však dlouhá doba téměř tří generací.

Kolik událostí, radostí i žalu prošlo za těch 120 let, kolik bouří zmítalo naším starým Drásovem, kolik drahých a blízkých, jejichž pozůstatky odpočívají za hřbitovní zdí, odešlo do nenávratna. Jenom vzpomínky a občas kytice květů na jejich rovy jsou projevem vděčnosti za jejich práci a dílo, které nám tu zanechali.

Zakladatelé Sokola zmizeli, tak jako zmizela alej starých lip podél návsi, změnila se tvář naší vesnice, změnil se celý život naší společnosti. A dnešním mladým nástupcům se ani nechce věřit, kolik práce a starostí dalo, než se u nás podařilo založit tělocvičnou jednotu.

Uvádíme proto úmyslně obšírně na podkladě dochovaných písemností trudné začátky boje několika vlastenců z Drásova, kteří koncem 19. století začali v obci probouzet národní uvědomění v pokrokovém duchu. Vždyť heslo „Volnost, rovnost, bratrství“ bylo pokračováním idejí francouzské revoluce a zatuchlý rakouský byrokratismus se houževnatě bránil šíření těchto idejí mezi prostý venkovský lid. Proto bylo tolik námitek proti schválení stanov a povolení činnosti Sokola v Drásově.

Ale nakonec přece jen myšlenka pokroku zvítězila i v Drásově.

Založení TJ Sokol

V devadesátých letech 19. století se počalo vlivem několika drásovských občanů mezi lidem v obci probouzet národní uvědomění v pokrokovém duchu. Těmto vlastencům nebyla cizí ani myšlenka sokolská, třebaže ve zdejším okrese byla tehdy pouze jedna sokolská jednota, a to v Tišnově.

V létě roku 1893 uspořádal čtenářsko-hospodářský spolek „Skopalík“ v Malhostovicích velkou národní slavnost v lese „Brabinka“, na kterou pozval i sokolské jednoty z Tišnova a Králova Pole. Sokolové z Tišnova šli na tuto slavnost pěšky v kroji, s praporem a hudbou. Doprovázel je velký zástup lidu, který se k nim přidával v jednotlivých vesnicích, kterými prošli.

Slavnost byla velkou událostí celého kraje. Okázalé vystoupení sokolské a zejména zdařilé provedení veřejného cvičení vyvolalo velké nadšení pro věc sokolskou v celém okolí, především však v Drásově.

Tou dobou scházívalo se v Drásově několik pokrokových učitelů a rolníků, kteří o této sokolské slavnosti s nadšením hovořili. Mezi nimi byl mladý učitel br. Antonín Bílý, člen tišnovského Sokola, který podchytil toto nadšení a spolu se skupinou mladých mužů se rozhodl založit v Drásově sokolskou jednotu.

20. října 1893 byla v Drásově svolána schůze, na kterou byli pozváni i činovníci tišnovského Sokola. Vzletná řeč br. dr. Stolla z Tišnova o významu a poslání sokolstva v českých zemích učinila na účastníky schůze tak mocný dojem, že se ihned 30 z nich přihlásilo do sokolských řad. Členy se stali také bratří z Malhostovic a Čebína.

Tím byl dán základ k utváření tělocvičné jednoty Sokol a 20. říjen 1893 je právem považován za den založení Tělocvičné jednoty Sokol v Drásově.

3. prosince 1893 se uskutečnila ustavující schůze v hostinci br. Baláka. Této schůze se zúčastnili dr. Josef Drbal, náčelník jednoty tišnovské, místopředseda Zelinka, dr. Václav Bartoníček, vyslaný župou Rastislavovou z Brna. Do ní patřil i Sokol Drásov až do roku 1902.

Na této schůzi byl zvolen prozatímní výbor jednoty. Starostou se stal br. Ludvík Hnát, náměstkem br. Karel Balák, náčelníkem br. Ed. Bílý z Čebína, jednatelem br. Antonín Bílý z Drásova. Členy výboru byli zvoleni: Josef Borkovec, Bohumil Horák, Josef Jurka, Josef Kos, František Ryba (všichni z Drásova), Jan Mrkos a Leopold Kratochvil z Malhostovic.

Jednota měla název: Tělocvičná jednota Sokol pro Drásov-Malhostovice a sídlem jednoty byl Drásov.

Byly projednány i stanovy nové jednoty, které byly 11. prosince 1893 předloženy ke schválení c. k. místodržitelství v Brně. Stanovy však byly pro nějaké formální chyby vráceny přesto, že byly pořízeny přesně podle již schválených stanov jednoty tišnovské a rakouský byrokratismus vracel stanovy jednotě znovu a znovu, jen aby ustavení jednoty zmařil nebo oddálil. Teprve po čtvrtém podání byly stanovy dne 29. ledna 1895 pod č. 2594 schváleny.

Toto protahování schválení stanov a s tím spojené vyšetřování mělo však neblahé následky pro jednotu. Někteří členové výboru se vzdali svých funkcí, jiní se počali práci v jednotě vyhýbat, někteří členové z jednoty i vystoupili. Jednota však zásluhou br. A. Bílého trvá dále a vyvíjí i činnost tělocvičnou. Cvičí se v sále hostince br. Baláka, a to každou neděli odpoledne 2 hodiny.

Po schválení stanov byla na den 3. března 1895 svolána nová valná hromada, které se zúčastnili 22 bratří. Na schůzi přijali pozvání i významní sokolští pracovníci br. Hynek Bulín z Brna, br. Drbal a br. Stoll z Tišnova a jiní bratří z Brna, Králova Pole a Tišnova.

Na této valné hromadě byla jednota znovu zorganizována a určen podklad k další činnosti. Byla schválena výše členských příspěvků: zakládající člen měl platit 25 zlatých jednou provždy, člen přispívající 2 zlaté 20 krejcarů, člen činný 1 zlatý 20 krejcarů a dorost 60 krejcarů ročně.

Jednota měla 1 člena zakládajícího, 17 členů cvičících, 17 přispívajících a 13 dorostenců. Bylo stanoveno, že se bude cvičit třikrát týdně ve dvou družstvech. Dorost cvičil zároveň se členstvem.

Byl ustaven i cvičitelský sbor: Karel Klouda, Karel Šmeral, Antonín Malásek a Jan Mrkos. Výcvik cvičitelského sboru provedli bratří tišnovské jednoty: br. Drbal, Richtr, Rychnovský, Ráboň a Zenotti.

Ustaven byl i zábavní odbor, jehož vedením byl pověřen bratr Richtr z Tišnova, který nacvičoval hlavně divadla a národní tance, ke kterým se měly zvát i „spanilomyslné paní a děvy drásovské“.

Zřizuje se také pěvecký sbor, jehož sbormistrem byl zvolen br. Jan Zelbr, nadučitel z Drásova. Dále byl zřízen fond pro postavení tělocvičny a krojová komise. Program byl tedy na tuto dobu obsáhlý.

Po valné hromadě, na níž byli znovu zvoleni starostou br. Hnát, náměstkem br. Fr. Horák z Malhostovic, náčelníkem br. K. Balák, jednatelem br. A. Bílý, nastal v jednotě čilý ruch. Jednota se přihlašuje do sokolské župy Rastislavovy a je přidělena prvnímu okrsku v Tišnově.

Dne 23. června 1895 pořádá jednota spolu s jednotou tišnovskou své první veřejné cvičení na „Stráži“, které mělo být zároveň zkouškou na 3. slet všesokolský v Praze. Z naší jednoty cvičilo tehdy 15 bratří na hrazdě a na bradlech. Zvláštní vystoupení měl náš cvičitelský sbor. Sletová prostná se cvičila společně se členy jednoty tišnovské.

Toto veřejné cvičení se opakovalo také v Malhostovicích. Morální i finanční úspěch těchto cvičení byl veliký. Hrubý příjem ze cvičení v Drásově činil 177 zlatých 63 krejcarů, čistý zisk 90 zlatých. V Malhostovicích byl hrubý příjem 108 zl. 46 kr. a čistý zisk 37 zl. 10 kr. Byl to výnos opravdu značný, uvážíme-li, že vstupné na cvičení bylo 10 kr. a na taneční zábavu 20 kr.

První řádná valná hromada jednoty se konala 1. prosince 1895. Starostou byl zvolen br. Karel Balák, náměstkem br. Karel Odehnal z Malhostovic, náčelníkem br. A. Bílý, jednatelem br. Jan Mrkos z Malhostovic.

Po této valné hromadě však dochází v jednotě k neshodám a v roce 1896 se poměry stále zhoršují. Ukázkou neutěšených poměrů v jednotě je například čistý výtěžek z prvního plesu jednoty, pořádaného 12. ledna 1896, jenž činil pouze 2 zlaté a 7 kr. Na tomto plese tančilo pouze 5 párů.

Během roku 1896 dochází k dalším nedorozuměním mezi členstvem, které se rozdělilo na několik skupin a chystalo v jednotě značné změny. Nejvýznamnější byla ta, že téměř všichni bratří z Malhostovic a Čebína z jednoty vystoupili a založili dne 5. července 1896 vlastní jednotu v Malhostovicích. Krátce na to dochází k novým neshodám mezi členy jednoty drásovské a starostou br. Karlem Balákem. Br. K. Balák vzdává funkce starosty, z jednoty vystupuje a ta je nucena se z jeho místností vystěhovat. A tak se oslabená jednota ocitla bez střechy nad hlavou.

Ale sokolství se již mezi členstvem tak vžilo, že se nevzdává. Neúnavný a obětavý br. Bílý zajišťuje jednotě přístřeší v hostinci br. Václava Zichy a pro cvičení dvůr a kůlnu v domě br. Josefa Jurky č. 17.

V důsledku těchto událostí svolává jednota na den 18. listopadu 1896 řádnou valnou hromadu, které bylo přítomno 19 členů. Starostou byl zvolen br. L. Hnát, náměstkem br. Josef Jurka, náčelníkem br. A. Bílý a jednatelem br. Jan Mrkos z Malhostovic, který s několika bratry z Malhostovic zůstal věrný mateřské jednotě v Drásově.

Po této valné hromadě nastává v jednotě klid a ta se rychle zotavuje. Přihlašují se noví členové, a to nejen z Drásova, ale také z Čebína, Sentic, Všechovic, dokonce i z Bítýšky, takže jednota čítala 37 členů a 13 dorostenců.

Potřeba vlastní tělocvičny je však nezbytná, neboť v dosavadních prostorách nebylo možno cvičit a proto se ještě téhož roku – 1896 – jednota dohodla se sborem dobrovolných hasičů v Drásově, že společně postaví Spolkový dům, v němž by měl hasičský sbor své skladiště a Sokol tělocvičnu a sborovnu.

Duší a hybnou silou celé akce byl opět br. Bílý, který chodil a přesvědčoval členy drásovského obecního výboru o nezbytnosti a prospěchu této stavby. Konečně se obecní výbor na svém „sezení“ dne 27. listopadu 1896 usnáší darovat k tomuto účelu polovinu obecního domu č. 64 (staré školy). Zde byla v r. 1897 postavena „stará sokolovna“.

Na stavbu měla jednota přispět částkou 1200 zlatých, z toho 500 zlatých měla zaplatit hasičskému sboru, což také do 5. 2. 1898 učinila. Zbývajících 700 zlatých, které měla jednota splatit do 10 let, půjčila spolku obec drásovská. Zásluhu na uskutečnění této stavby měli p. František Ondráček, starosta obce a br. Hnát a Jurka, členové obecního výboru, kteří přenechání „staré školy“ jmenovaným spolkům prosadili.

O rychlé vybudování stavby tělocvičny se zasloužili členové Sokola, dorost i žactvo a mnoho drásovských občanů, kteří při budování stavby velmi pilně pomáhali ať již prací ruční, či potahy nebo materiálem.

Byla to na tišnovském okrese první tělocvična ve vlastní budově a cvičit se zde začalo 15. října 1897.

V roce 1897 provedla jednota poprvé okrskové cvičení v obecním „Parku“, kde vlastními silami upravila vhodné místo na cvičiště. To trvale používala při všech svých veřejných cvičeních až do roku 1927, kdy bylo zřízeno cvičiště na staveništi nové sokolovny.

V roce 1897 se zúčastnilo 12 cvičenců jednoty sletu sokolské župy Rastislavovy v Ivančicích a slavnosti kladení základního kamene sokolovny v Tišnově.

Pod vlastní střechou

Získáním vlastní tělocvičny začíná v jednotě nový rušný život. Rozvíjí se nejen činnost tělocvičná, ale i vzdělávací a působí mocně na probouzející se pokrokové národní hnutí v širokém okolí.

Tím se stává obec Drásov první pokrokovou obcí v okrese. Členové jednoty spolupůsobí při zakládání nových jednot v Čebíně, Bystřici, Kuřimi, Lomnici, Nedvědici, Senticích a jinde. Pro svoji tělocvičnou vyspělost se stává jednota známou po celé oblasti župy Pernštejnské, nově vytvořené v roce 1902, v jejímž předsednictvu pracuje mnoho bratří z Drásova.

Otevření sokolovny v Tišnově dne 29. června 1898 se zúčastnila jednota korporativně i s hudbou.

Ve dnech 14. a 15. srpna 1898 se zúčastnili členové jednoty sletu sokolstva v Hodslavicích, konaného na počest „Otce národa“ Františka Palackého. Dne 9. října 1898 se zúčastňuje 8 bratří ustavující schůze nově zakládané jednoty v Kuřimi.

V roce 1899 cvičí 16 cvičenců na okrskovém cvičení v Bystřici nad Pernštejnem a župním sletu v Husovicích.

IV. sletu všesokolského v Praze roku 1901 se zúčastnilo 6 cvičenců.

Dne 8. srpna 1902 se jednota zúčastnila prvního sletu župy Pernštejnské v Tišnově.

V roce 1906 se koná slet župy Pernštejnské v Drásově.

V roce 1907 obesílá jednota slet sokolstva v Prostějově i V. slet všesokolský v Praze.

V roce 1910 závodí 6ti členné družstvo jednoty na krajském sletu v Tišnově.

V roce 1912 cvičí poprvé na veřejném cvičení dorost i žactvo jednoty.

VI. sletu v Praze se zúčastnilo 21 bratří, z toho 12 cvičících. Na tomto sletu závodí 6ti členné družstvo v nižším oddíle a získává diplom. Z jednotlivců závodili: br. Václav Pospíšil (velký diplom), bratří Josef Rašovský, Oldřich Klouda a Ferdinand Pindryč (malý diplom).

V roce 1913 byl ustaven při jednotě ženský odbor, jehož první náčelnicí byla zvolena s. Anna Baláková.

Dne 7. prosince 1913 oslavuje jednota 20 let trvání závody členů vlastní jednoty. Závodilo 5 členů vyššího oddílu a 11ti členné družstvo nižšího oddílu.

V roce 1914 oslavy pokračovaly. Dne 8. března byla pořádána Beseda. Na programu byl zpěv, recitace a čísla tělocvičná.

Slavnosti měly vyvrcholit veřejným cvičením jednoty 9. srpna 1914. K této slavnosti však již nedošlo, protože začala 1. světová válka.

Dne 28. a 29. června 1914 se zúčastnili muži i ženy památného „sletu sokolstva v Brně“. Brněnský slet, na kterém cvičilo přes 4000 cvičenců, však nebyl dokončen. Muži odcvičili první dva oddíly, když přišel úřední příkaz ihned slet ukončit, poněvadž téhož dne byl zastřelen v Sarajevu rakouský následník trůnu Ferdinand.

26. července 1914 vypukla 1. světová válka, která sokolskou činnost znemožnila. ČOS byla rozpuštěna, někteří činovníci uvězněni, majetek ČOS zabaven.

Z naší jednoty nastoupili vojenskou službu 32 muži a 7 dorostenců. Z nich zahynuli ve válce: br. Antonín Brázda, Ludvík Jurnečka, Bohumil Konečný, Josef Malásek, Karel Rosa, Antonín Plevač, Teodor Šultes a dorostenec Josef Klouda.

V československých legiích bojovali:

V samostatném státě

Po památném projevu českých spisovatelů o sebeurčení národů se jednota začíná probouzet k životu. Zahajují se cvičení žactva a ženských složek, v srpnu 1918 pořádá jednota veřejné cvičení v „Parku“ za obrovské účasti obecenstva ze širokého okolí.

Potom přišel slavný 28. říjen 1918, den vyhlášení samostatnosti naší republiky. Začíná cvičení všech složek, je svolána valná hromada, na které je zvolen nový výbor jednoty. Starostou se stal br. Josef Borkovec, místostarostou br. Antonín Jurnečka, náčelníkem br. Josef Rašovský, jednatelem br. Josef Rosa. Náčelnicí žen. odboru byla zvolena s. Anna Baláková.

Tak přechází vedení jednoty do rukou mladšího členstva a nastává v ní život podle Tyršova hesla: Věčný ruch, věčná nespokojenost. Jenomže té nespokojenosti – nesokolské – bylo někdy příliš mnoho a vždy ke škodě jednoty a celku. Do jednoty houfně vstupují noví členové, z nichž někteří chápou a provádějí sokolství po svém, a proto dochází k trapným scénám. Teprve rázným zákrokem několika starších bratří se kázeň utužuje a zavádí se pravý sokolský duch, liknaví členové jsou přidržováni k plnění svých povinností, ti, kdož čest sokolskou hrubě porušují, jsou z jednoty vyloučeni.

V noci ze dne 27. na 28. října 1919 se zúčastnila jednota štafetového běhu s poselstvím prezidentu republiky, a to od „Červeného mlýna“ až do obce Závist. Mimo to se jednota zúčastnila krajských sokolských sletů v Jihlavě a ve Znojmě.

V roce 1919 zakládá jednota také odbočku ve Všechovicích.

Ke konci roku 1919 měla jednota 135 členů (100 mužů a 35 žen), z toho 40 dorostenců a 90 žáků. Byl to nejvyšší stav členstva za celou dobu trvání jednoty.

VII. sletu v Praze v roce 1920 se zúčastnili 22 muži, 20 žen a 1 dorostenka. Na sletu závodilo 6ti-členné družstvo jednoty a dosáhlo 67 procent bodů. Sestra Anna Baláková získala v závodě ve vyšším oddíle nejvíce bodů ze všech závodnic župy Pernštejnské. Sestry se zúčastnily také závodů v Novém Městě, sletu moravských žup v Kroměříži, dorostenky okrskových závodů v Kuřimi a všude se dobře umísťují, většinou na 1. a 2. místech.

Bratr Stanislav Patloka dobývá 2. místo v župních závodech v šestiboji, Marie a Božena Patlokovy dosáhly pěkných výsledků na okrskových závodech v Kuřimi. Sokolského zájezdu na Slovensko se zúčastnili 3 bratři.

A tak každoročně stoupá úroveň účastníků závodů sletových, župních i okrskových a drásovští sokolové se stali známými svými výkony nejen v župě, ale i v širokém okolí.

V roce 1925 při župních závodech získal br. Jan Patloka ve vyšším oddíle 92,25 % bodu a tím první místo v celé župě.

VIII. sletu v Praze roku 1926 se zúčastnilo 45 členů, z nich 11 mužů cvičilo prostná, 1 bratr cvičení starších, 13 žen, 3 dorostenci a 8 dorostenek. Sletových závodů nižšího oddílu se zúčastnili br. Jan Patloka, Jaroslav Malásek a Jan Sládek.

Župních závodů v roce 1927 se zúčastnili Jan Sládek, Jaroslav Malásek, Jaroslav Klouda a dorostenci Josef Borkovec, Leopold Brázda a Antonín Brodecký.

V roce 1927 byl zřízen lehkoatletický odbor pod vedením br. Jana Sládka. Dne 21. června 1927 pořádá jednota župní slet žactva.

Dne 17. 6. 1928 se jednota zúčastnila uvítání prezidenta T. G. Masaryka v Čebíně.

Mezisletových závodů v Praze v roce 1928 se zúčastnili br. Jan Patloka a br. Jaroslav Malásek – oba obdrželi velký diplom.

V roce 1929 se jednota účastní zájezdu sokolstva do Plzně a otevření nové sokolovny v Malhostovicích.

V roce 1931 se br. František Lazar a František Bednář zúčastňují mezižupních lehkoatletických závodů.

IX. sletu všesokolského v Praze roku 1932 se zúčastnilo 51 členů jednoty. Cvičilo 17 bratří mladších, 4 bratří starší, 9 žen, 1 dorostenec a 8 dorostenek. Sletových závodů se zúčastnili br. Jaroslav Klouda, s. Jana Patloková a dorostenka Blažena Brázdová, která získává 17. místo z ČOS a velký diplom s plaketou.

Začátkem roku 1933 má jednota 138 členů (82 mužů, 56 žen), z toho 6 dorostenců, 12 dorostenek, 35 žáků a 33 žákyně.

Z jiných významných akcí nutno připomenout, že v roce 1925 poslala jednota kámen z místního pískovce o rozměrech 50x30 cm na stavbu pomníku na paměť vítězství husitů „Na běhání“ u Ústí nad Labem.

V roce 1926 bylo povoleno zdejší měšťanské škole užívat tělocvičnu, nářadí i letní cvičiště pro tělocvik žactva. Správa školy hradí pouze otop a čištění.

Obecná škola cvičila v tělocvičně již od roku 1898.

V roce 1927 byl zřízen v jednotě „biografický odbor“, který dal v roce 1928 do provozu Sokolské kino. Úkol kina měl být vzdělávací, výchovný a zároveň finanční. Kino se mělo stát hlavním zdrojem příjmů pro postavení nové sokolovny. Očekávaný výsledek se však nedostavil. Zřízení a provoz kina přivodily jednotě jen hodně trpkostí a starostí a ty byly příčinou i velkých nedorozumění mezi členstvem, zvláště v letech 1930 a 1931, čímž utrpělo nejen pravidelné cvičení, ale i kázeň a duch sokolský.

V roce 1928 upsala jednota i jednotliví členové bezúročnou půjčku na tělocvičnu „Tábor“ v Lublani a zasílá 500 Kč jako dar postiženým zemětřesením v Bulharsku.

Nová sokolovna

Dosavadní tělocvična nevyhovovala, a proto již v roce 1920 byl v jednotě znovu ustaven odbor pro stavbu nové sokolovny. V jeho čele stál br. Karel Šmeral. Stavební odbor provedl mezi občany v Drásově sbírku ve prospěch stavby nové sokolovny, která vynesla 11 870 Kč. Na tu dobu to byl značný obnos.

Obecní výbor daroval jednotě, jako výraz uznání její práce, pro stavbu nové sokolovny zdarma pozemek ve „Výběhu“ o výměře 3 měřic. Došlo také k vyrovnání mezi jednotou a obcí o užívání „Spolkového domu“. Obec drásovská se zavázala, že v případě, když se jednota zřekne užívacího práva v tomto domě (staré sokolovně), vyplatí jednotě na stavbu nové sokolovny příspěvek 15 000 Kč.

Dne 3. října 1922 koupila jednota od Boženy Bártkové dům č. 51 se zahradou za 25 000 Kč a tím bylo získáno výhodné místo pro definitivní stavbu nové sokolovny.

V důsledku toho jednota vrátila obci darovaný pozemek ve „Výběhu“ a obec dala jednotě náhradou za tento pozemek 12 000 Kč.

Nyní nastal v jednotě vážný zájem o stavbu. Členstvo se staralo o stavební materiál, písek, dřevo aj.

12. prosince 1931 byla svolána mimořádná valná hromada jednoty, na které bylo přijato usnesení zahájit ihned potřebné práce k provedení stavby. Se stavbou se definitivně započalo 9. srpna 1932. Dne 28. 8. 1932 byla pořádána slavnost „kladení základního kamene“ za velké účasti sokolstva i občanů z celého okolí.

Rozpočet ke stavbě vypracoval zdarma br. Richard Krejčí ze Soběšic, plány ochotně a zdarma vypracoval br. arch. ing. Emil Ondráček, různé propočty provedl rovněž zdarma Ing. Alfred Jurnečka, oba drásovští rodáci.

Stavbu provedli stav. asistent br. Stanislav Patloka a tesařský mistr br. Josef Rašovský. Celkový rozpočet na stavbu činil 247 000 Kč.

Veškeré práce při stavbě prováděla jednota ve vlastní režii, o což se staral stavební odbor s předsedou br. Josefem Borkovcem v čele. Přípravné práce, dovoz materiálu, vykopávky sklepů, základů a pod. mělo provést členstvo samo.

Proto valná hromada dne 31. 1. 1932 uložila všem členům pracovní povinnost – dospělí členové 100 hodin, dorost 50 hodin. Z této pracovní povinnosti se mohl člen vykoupit složením 250 Kč ve prospěch stavby.

Většina členů i dorostu této čestné povinnosti dostála, přišlo i mnoho jiných občanů, nečlenů jednoty, kteří ochotně přiložili ruku k dílu. Pomáhalo i žactvo.

Dne 2. července 1933 byla nová sokolovna za velké účasti slavnostně otevřena. Tím se dostalo jednotě nejkrásnějšího daru za 40ti letou práci. Díky obětavosti členstva i příznivců jednoty vyrostl důstojný stánek, který dodnes slouží tělovýchově i kultuře drásovských občanů.

Otevření nové krásné budovy sokolovny umožnilo rozvinutí všestranné činnosti naší tělocvičné jednoty.

Bohužel o činnosti jednoty z let 1933 až do 6. 7. 1949 nejsou zachovány žádné písemné zprávy. Jenom z hlášení o konání výročních schůzí a přihlášek na slet lze věrohodně uvést některá fakta.

Rok 1938 – členové výboru:

Celé roky 1937 a 1938 byly věnovány přípravě nácviku na X. všesokolský slet, který se konal v červenci 1938. Na slet do Prahy jelo z naší jednoty 12 dorostenců, 12 dorostenek, 25 mužů a 37 žen. Z toho ve slavnostním kroji 12 dorostenců, 25 mužů a 15 žen. Celkem se sletu zúčastnilo 87 členů.

Při této příležitosti je nutno připomenout Dělnickou tělocvičnou jednotu v Drásově, která byla založena v roce 1931. Po osudném 15. březnu 1939 se DTJ ocitla v tíživé situaci, na budově vázl dluh a z obavy o další vývoj se vedení DTJ rozhodlo sloučit s TJ Sokol. Na naléhání likvidátorů DTJ byla budova Dělnického domu kupní smlouvou ze dne 13. dubna 1940 za obnos dluhu převedena do vlastnictví TJ Sokol. Tímto došlo ke sloučení, ale zatímco Sokol byl 12. dubna 1941 rozpuštěn a jmění zabaveno, k zákazu činnosti DTJ vůbec nedošlo.

V dalším období nebyl Dělnický dům využíván k tělovýchovné činnosti, a proto byl v prosinci 1958 prodán Leopoldu Šrámkovi, který si na místě zbourané budovy postavil rodinný domek.

Rok 1940 – členové výboru:

Rok 1941 – poslední valná hromada byla konána 19. ledna 1941. Dne 13. dubna 1941 byl Sokol rozpuštěn a jeho jmění zabaveno.

Doba okupace

Strašnou dobu okupace prožíval velmi těžce celý náš národ. Je samozřejmé, že i Sokol se stal předmětem hluboké nenávisti nacistů a byl jednou z prvních organizací, které měly být vyhlazeny pro svůj zásadní postoj k boji za svobodu národa. Vždyť X. slet v Praze v roce 1938 byl manifestací odvahy a vůle chránit vlast a svobodu proti odvěkému nepříteli – Germánstvu.

Již v roce 1938 se připravuje podzemní boj, tvoří se odbojné skupiny, shromažďují se zbraně, mnozí členové Sokola odcházejí tajně za hranice, aby se po boku spojeneckých armád zúčastnili boje proti nenáviděným nacistům.

Fašisté dobře znali prameny odboje a nebezpečí ukryté v činnosti Sokola. Proto přichází v noci dne 13. dubna 1941 rozkaz K. H. Franka k rozpuštění Sokola a zabavení veškerého jeho majetku.

Uvádíme doslovně protokol o zastavení činnosti naší jednoty:

Protokol

sepsaný dne 13. dubna 1941 ve věci zastavení činnosti tělocvičné jednoty Sokol v Drásově.

Tělocvičná jednota Sokol v Drásově vlastní sokolovnu se cvičebním a zábavním sálem na parcele č. 219 v Drásově v ceně 170 000 K.

V sokolovně se nachází vybavené jeviště, tělocvičné nářadí, projekční aparát zvukového kina, vše v ceně asi 47 000 K.

Dále vlastní jednota Sokol bývalou tělocvičnu DTJ v Drásově, v ceně 16 000 K.

Na hotovosti má tělocvičná jednota Sokol v Drásově 2 300 K, uložených na vkladní knížce u Občanské záložny v Drásově.

Na majetku těl. jednoty vázne hypotekární a směneční dluh v částce 73 000 K u Občanské záložny v Drásově a u Spořitelny města Tišnova.

Spolková úřadovna a tělocvična tělocvičné jednoty Sokol v Drásově dne 13. dubna 1941 o 4. hodině úředně uzavřena.

Zábavní sál, jakož i místnosti, ve kterých těl. jednota Sokol provozuje kinematografická představení, byly dále ve smyslu výnosu ponechány v provozu.

Klíče od uzavřených místností se odevzdávají četnictvu, za účelem předání těchto okresnímu úřadu v Tišnově.

Drásov, 13. duben 1941.

Za TJ Sokol: K. Jurka, jednatel — O. Ondráček, starosta

Ale ani po rozpuštění Sokola neustává podzemní činnost. Podporují se rodiny bratří, uvězněných ve fašistických věznicích a koncentračních táborech, konají se sbírky potravin a peněz pro rodiny popravených.

Činnost jednoty po roce 1945

Osvobození naší vlasti v květnu 1945 přineslo nový život i naší tělocvičné jednotě. Těžká doba okupace zanechala smutné stopy a ztráty na životech i majetku jednoty. Sokolovna byla za války ubytovnou procházejících armád, vnitřní zařízení bylo poškozeno.

Ihned po osvobození byla budova i cvičiště očištěno a začaly cvičit všechny složky. Svoji činnost zahájily i odbory gymnastický, lehkoatletický, zábavní a divadelní a oddíl kopané.

Bohužel písemné zápisy o činnosti jednoty z let 1933 až 1948 se nezachovaly. Proto je možné uvést jen kusé zprávy o činnosti.

K 1. září 1945 měla jednota 110 členů. V roce 1945 a dalších fungoval starý výbor jednoty z dřívějších let, jehož starostou byl br. Otmar Ondráček, který zemřel 21. ledna 1948.

Až do voleb v roce 1951 byl v čele jednoty místostarosta br. Josef Rašovský, jednatelem byl br. Karel Jurka. Od roku 1946 byl náčelníkem br. Miroslav Běluša.

Rok 1947 – 24. 3. byly uspořádány okrskové závody žáků na lyžích. V dubnu se konaly župní závody dorostu na nářadí, 8. 6. okrskové cvičení v Mor. Knínicích a 15. 6. župní slet v Tišnově. Z naší jednoty cvičilo 17 mužů, 13 dorostenců a 12 žáků.

Rok 1948 – veškerá tělocvičná činnost byla od roku 1945 zaměřena k nácviku na XI. slet v Praze, který se konal v červenci 1948 za velké účasti členů i dorostu z naší jednoty.

Na tomto sletu mělo členstvo i dorost nový slavnostní kroj místo tradičního kroje s čamarou a holeněmi. Muži i dorostenci měli dlouhé kalhoty a bundu ze šedozelené látky, červenou košili s vázankou a hnědý baret. Ženy měly sukni a bundu ze stejné látky.

Tento slet byl posledním všesokolským sletem, poněvadž od roku 1948 začíná reorganizace tělesné výchovy i sportu.

Zřizují se závodní organizace tělesné výchovy i sportovních oddílů a zavádějí se pro ně nové názvy. Tak i v závodě MEZ, n. p., Drásov byla založena závodní těl. jednota Sokol MEZ Drásov.

V roce 1950 proběhla výroční schůze za účasti 31 členů. V červnu tohoto roku se konalo veřejné cvičení jednoty na hřišti u sokolovny. V tomto roce bylo také zakoupeno loutkové divadlo pro mládež. Kromě tělocvičných složek pracovaly odbory lehké atletiky, hokeje a oddíl kopané. Stav členstva k 31. 12. 1951 – 138 mužů a 102 žen.

11. února 1951 se konala výroční členská schůze, na které byl zvolen nový výbor jednoty. Členy výboru TJ Sokol navrhoval poprvé akční Výbor Národní fronty.

V tomto roce bylo v předsálí sokolovny uskladněno obilí ze státního výkupu. Proto se nemohlo v sokolovně cvičit až do vyklizení skladovaného obilí. Kromě všeobecné tělesné průpravy byly v činnosti pouze oddíly kopané a odbíjené.

Dne 14. ledna 1953 se konala v závodě MEZ schůze zástupců TJ Sokol a zástupců závodu MEZ Drásov, na které se jednalo o sloučení tělovýchovy v Drásově. Zástupce závodu zdůraznil důvod sloučení: vytvoření velkého kolektivu pracujících závodu a vesnice v jednotné tělovýchovné organizaci pod názvem Spartak MEZ Drásov. Ředitel závodu br. M. Konečný přislíbil pomoc závodu při vybudování velkého sportovní stadionu pro všechny druhy sportu, dobudování sokolovny, vystavení bytu pro sokolníka a doplnění tělocvičného zařízení.

Tyto reorganizační a možná dobře míněné akce měly zavést do tělocvičných i sportovních organizací duch socialistické výchovy, měly početně posílit řady našich cvičenců i sportovců a oživit jejich činnost. Tyto změny však nepřinesly očekávané výsledky a zájem o tělocvik i sport upadal.

Dne 6. března 1953 se konala mimořádná výroční schůze této nové organizace, na které bylo členstvem schváleno sloučení, nový název Spartak MEZ Drásov a zvolen nový výbor. Dosavadní členové výboru Sokola Drásov zůstávají ve funkcích, za závod byli zvoleni Josef Schnepfenberk náměstkem starosty a O. Novák vzdělavatelem.

Na jaře roku 1954 byla zahájena stavba stadiónu na pozemcích za sokolovnou. KV DSO poskytl jednotě Spartak na činnost subvenci 40 000 Kčs.

Dne 28. června 1956 byla v Drásově pořádána okresní spartakiáda za účasti okolních těl. jednot. V tomto roce byla pořízena nová el. rozvodna pro jeviště nákladem 9400 Kčs, který uhradil závod MEZ. Také bylo započato se stavbou oplocení a výstavbou kabin na fotbalovém hřišti, na které poskytl jednotě KV TVS 30 000 Kč.

Neutěšená politická situace ve společnosti v letech 1967 – 1972 se odráží i ve stagnaci činnosti jednoty. Teprve v roce 1972 dochází k výraznému oživení činnosti TJ Sokol Drásov.

Oddíl kopané uspořádal oslavu na počest 30. výročí založení kopané v Drásově. Její součástí byly dvoudenní sportovní slavnosti a sehrání mezinárodního utkání v kopané mužstva Drásov s rakouským fotbalovým klubem OMV Stadlau.

Na výroční členské schůzi 16. února 1973 za účasti 58 členů byly provedeny volby nového výboru. Návrhy na členy výboru podávají samy jednotlivé oddíly.

Nový výbor začal pracovat ve složení:

Nastalo značné oživení činnosti TJ Sokol. Po několikaleté přestávce byl opět ustanoven divadelní odbor, který ve spolupráci se SSM sehrál při příležitosti MDŽ divadelní hru „Medvěd a víla“.

Byla provedena rekonstrukce vytápění sokolovny s napojením na hlavní rozvod plynovodu v Drásově. V rámci této akce byla provedena i další modernizace vybavení a tělovýchovného zařízení. Na této rekonstrukci měl velkou osobní zásluhu nový předseda jednoty Dr. Josef Rosa. Odborné práce byly hrazeny z dotace ČSTV a prostředků tělovýchovné jednoty a byly provedeny odbornými firmami. Přípravné práce provedli členové jednoty bezplatnými brigádami.

Byla provedena oprava fasády budovy, u budovy pořízen nový kovový plot a brána. Na jevišti sokolovny byla pořízena nová oponová dráha s novou oponou a sufitami nákladem 16 167 Kčs.

Na fotbalovém stadionu bylo dokončeno zábradlí, vymalovány kabiny a vysázeny další stromky.

Členové jednoty odpracovali 690 brigádnických hodin. Významně pomohli i členové místního požárního sboru jak pracovně, tak i finančně.

Dne 5. ledna 1974 bylo uvedeno ústřední vytápění na zemní plyn do provozu, veškeré dokončovací a úklidové práce skončeny a provoz v rekonstruované sokolovně znovu zahájen dne 19. ledna 1974. V tomto roce byla dále provedena výstavba hokejového hřiště v rámci sportovního stadionu.

V letech 1977–79 byla provedena další náročná akce – generální oprava elektroinstalace v budově sokolovny. Současně bylo vybudováno moderní osvětlení jeviště. Celkové náklady na tuto akci ve výši 320 000 Kč uhradil ČSTV.

Rok 1983 byl ve znamení úprav vnějšího vzhledu budovy sokolovny. Byly provedeny úpravy venkovních omítek jak na sokolovně, tak i na kabinách oddílu kopané. Současně byla provedena oprava oplechování a nátěry oken.

Další léta byla naplněna aktivní činností všech oddílů a odborů jednoty v rámci tehdejší ČSTV. Cílem výboru jednoty a všech činných členů bylo udržet život v budově sokolovny a hřištích volejbalového a fotbalového oddílu.

Velké změny ve společnosti, které se odrazily i ve sportovním dění, nastaly po historickém 17. listopadu 1989. Změnil se pohled na celé tělovýchovné hnutí, dochází k rozpadu ČSTV a začíná se obnovovat činnost České obce sokolské.

Činnost jednoty v obnovené ČOS po roce 1991

Po obnovení Sokolské župy Pernštejnské přešla i naše tělovýchovná jednota Sokol Drásov jako jeden celek včetně všech činných oddílů k 1. říjnu 1991 do České obce sokolské.

K přerušení veškeré činnosti a tím i k možnému zániku naší jednoty při přechodu k ČOS nedošlo díky rozhodnému jednání člena tehdejšího výboru Zdeňka Rašovského. Vstupem do ČOS nebyly přerušeny ani naplánované a rozpracované stavební úpravy a opravy sokolského majetku.

V roce 1991 byla dokončena přístavba skladovacích prostor u budovy sokolovny, která byla z velké části provedena brigádnicky členy jednoty. Členy volejbalového oddílu bylo vybudováno druhé antukové hřiště.

V roce 1992 byla provedena rekonstrukce parního ústředního vytápění sokolovny na teplovodní systém. Byla provedena výměna kotlů včetně rozvodů i radiátorů a tím došlo ke snížení nákladů na vytápění sokolovny. V dalších letech byla provedena výměna části střešní krytiny na budově sokolovny včetně klempířských prací. Tyto práce financovala ČOS.

V roce 1997 byla provedena nová fasáda budovy sokolovny včetně nátěrů oken a dveří. Bylo rovněž upraveno venkovní vstupní schodiště do sokolovny. Většinu těchto akcí financoval Obecní úřad Drásov.

V roce 2004 se přistoupilo k částečné výměně oken, od čehož se očekává snížení nákladů na vytápění a celkové zlepšení stavu budovy. Je rovněž plánováno nainstalování dřevěné přepážky mezi sálem a jevištěm.

Na pomocných pracích při všech stavebních úpravách se vždy velkou měrou podílejí jak členové výboru, tak i členové jednotlivých oddílů.

Vedle těchto oprav a rekonstrukcí zařízení TJ nelze opomenout běžné každoroční úpravy a opravy jak v budově sokolovny, tak i na hřišti kopané a v areálu volejbalového oddílu za sokolovnou. Vedle ČOS a vlastních prostředků jednoty se významnou měrou na financování činnosti a provozu podílí i Městys Drásov.

Zařízení a majetek TJ Sokol Drásov je využíván i jinými organizacemi v obci jak ke kulturním, tak i ke sportovním účelům. Dlouhá léta sloužil rovněž žákům místní Základní školy TGM k výuce tělesné výchovy.

Nedílnou součástí činnosti v tělocvičných jednotách byla vždy činnost v oddílech a odborech. V drásovské jednotě to byly v průběhu let oddíly sokolské všestrannosti, volejbalový, hokejový, šachový, fotbalový, divadelní odbor a v současné době taneční klub.

Oddíl ledního hokeje

Hokej se v Drásově začal hrát v zimě v roce 1939. Je tím ovšem myšlen hokej na normálním hřišti a s přespolními soupeři. Počátky hokeje byly již dříve, hrávalo se na dvorech a potoce. Iniciátory založení hokejového oddílu byli Jiří Pospíšil a Milan Rosa, tehdy 14letí hoši. První hřiště bylo vybudováno za sokolovnou o rozměrech 35x20m a nebylo jednoduché vytvořit lední plochu. Výškový rozdíl mezi horním a dolním rohem hřiště byl téměř metrový. Začalo se s poléváním pomocí ruční stříkačky, vypůjčené od hasičů, potom pomáhali sami hasiči s motorovou stříkačkou. Tato pomoc však nebyla dostatečná pro velký spád a muselo se přikročit k polévání pomocí konví na vodu. Voda se nosila od studny v zahrádce u sokolovny a je těžko říci, zda bylo víc vody na kluzišti nebo cestou ke studni na nohavicích údržbářů. Hlavním poradcem z dospělých při těchto akcích byl Stanislav Klouda. Mantinely (desky) se sháněly u mnoha příznivců zimních sportů po Drásově. Mnohdy synové svým otcům prkna doslova ukradli. První zápas se hrál v Drásově na „Tři krále“ r. 1939 a poněvadž byl vítězný, získal mnoho fanoušků i pro další léta.

Další rok bylo hřiště srovnáno a vytvořena plocha 45x22,5m a byl také zařízen vodovod od staré studny. V tomto roce byl založen bruslařský odbor Sokola s prvním vedoucím a zástupcem ve výboru Ladislavem Jurnečkou.

Na údržbu kluziště byly hráčům vypsány služby na každý den. V případě napadnutí velké dávky sněhu nastupovali všichni hráči. Byly zimy, kdy se sníh musel vyvážet koňskými potahy mimo plochu za sokolovnou. Rovněž byly též zakoupeny první dresy. Jinou výzbroj jako hokejové hole, kotouče aj. si pořizovali hráči sami. Také cestovné k sehrání zápasů na cizím hřišti nebylo hrazeno.

V roce 1941 po rozpuštění Sokola byli drásovští hokejisté postaveni před existenční problém. Na jejich popud byl založen v Drásově sportovní klub. Než došlo k úřednímu projednání, hrála se ještě celá sezóna se svolením obecního úřadu v Drásově za sokolovnou.

V září 1942 byla podána žádost o přijetí do Svazu ledního hokeje a žádosti bylo vyhověno 3. října. Od té doby se hraje první registrovaný hokej v Drásově. Celkem bylo zaregistrováno 23 hráčů, z toho 14 členů a 9 dorostenců.

Je nutno uvést jména těchto hráčů, kteří vlastně byli iniciátory a zakladateli hokeje v Drásově.

Hráči: Jaromír Andrlík, Ladislav Běluša, Ladislav Češka, Vojtěch Dolínek, František Kašparovský, Oldřich Klouda, Oldřich Kühler, Ladislav Malásek, Vítězslav Pospíšil, Jan Roman, Miroslav Rašovský, Zdeněk Rašovský, Josef Rosa, Stanislav Zicha.

Dorostenci: Karel Jurka, Jaroslav Michek, Lubomír Michek, Karel Kvasnica, Jaroslav Pavlík, Jiří Pospíšil, Jiří Rašovský, Milan Rosa, Jaromír Vaca.

V sezóně 1942-43 měl SK Drásov k dispozici 2 mužstva a velká péče byla věnována žákům, kterých bylo 30.

V této sezóně bylo pro nedostatečný rozměr hřiště za sokolovnou zřízeno kluziště na fotbalovém hřišti na pozemku Miroslava Kloudy. Byla tam vykopána studna, bohužel však s nedostatkem vody a proto se voda musela dovážet z potoka. Dováželi ji obětavci, které nemohlo nic odradit, v „lejtách“. Toho roku byly rovněž pořízeny nové mantinely za brankou 1 m a po stranách 30 cm vysoké.

Hokejové zápasy byly hojně navštěvovány fandy z Drásova i blízkého okolí a nebylo zvláštností, aby se jich na utkání dostavilo 200 i více. Ve velkém počtu jezdili i s mužstvem na zápasy.

Sezóna roku 1943-44 zastihla hokejisty znovu v plné práci a při budování nového kluziště na Horčicově Klínku. Na zoraném poli nejdříve došlo k zpevnění plochy – ušlapáním celého hřiště samotnými hráči. Potom se postavily nové boční mantinely z dvoucoulových fošen. Musela se zbudovat čerpací jednotka s vypůjčeným motorem i pumpou a přípojka na sloup. Čerpací stanice se přenášela denně do sklepa u Stan. Patloky. Dále byla postavena kabina, včetně kabinky pro rozhlasové zařízení zapůjčené Josefem Ficem. Na závadu ovšem bylo špatné počasí a mírná zima.

V této sezóně se pořídily také nové dresy za 70 kg mouky. Pšenice byla získána po Drásově. Za mouku se též získaly první hokejové rukavice. Za 2 l vaječného koňaku a 100 cigaret byla získána brankářská výzbroj s hokejkou od Lolka Cetlovského z Prostějova.

Zde je vidět, jakou cenu měly naturálie v době války. Tyto akce se prováděly v těžké válečné době s nebezpečím, které tuto dobu provázelo.

Sezóna 1944-45 byla jednou z nejhorších. Několik hráčů bylo nasazeno na nucené práce, i situace před koncem války byla stále horší. Hrály se jen zápasy s nejbližším okolím, znovu, i přes malé rozměry, na hřišti za sokolovnou.

Pro sezónu 1945-46 se budovalo první osvětlení podle vlastního návrhu. Zhotovení stínidel provedl zdejší klempíř Jindra. Přes mnohé pochybnosti některých to bylo nejlepší osvětlení v okolí.

V roce 1947 zakládá Sokol znovu hokejový oddíl a hráči ze SK přecházejí do tohoto oddílu. Nastává uklidnění a od té doby je hřiště za sokolovnou vylepšováno. Je vybudován nový vodovod, nové rekvizity, nové osvětlení a první metrové mantinely. Nejvíc bylo oddílu po finanční stránce pomoženo za činnosti Spartaku.

V roce 1972 dochází k vybudování nového hokejového hřiště v prostorách sportovního areálu za sokolovnou. Na výstavbě se podíleli především členové hokejového oddílu, kteří vybudovali celou hrací plochu o rozměrech 30 x 60 m, instalovali výbojkové osvětlení, vodovodní přípojku z potoka o délce 450 m s příslušným čerpacím a postřikovacím zařízením, novou elektrickou přípojku zemním kabelem, byly doplněny mantinely a opraveny sítě. Na novém hřišti byl zahájen provoz 10. prosince 1973.

Na výstavbě hřiště bylo odpracováno 1941 brigádnických hodin:

Položka Hodnota
Odpracované brigádnické hodiny 30 037 Kčs
Bezplatné služby a materiál 41 161 Kčs
Za ostatní služby a materiál zaplaceno 64 446 Kčs
Celkem vybudováno hokejové hřiště v hodnotě 135 644 Kčs

Na akci se bezplatným materiálovým zajištěním podíleli: JZD Drásov (23 489 Kčs), Výzkumný ústav stavebních hmot Čebín (7 808 Kčs), MEZ, n. p. Drásov (2 950 Kčs), Silnice, n. p. Tišnov (4 700 Kčs), Pískovny Předklášteří (684 Kčs) a z prostředků TJ (1 550 Kčs).

Hokej se hrál přes všechny problémy dlouhou dobu i přesto, že mnohdy bylo na práci jen velmi málo obětavců a byly potíže i s hráči, kterých byl v některých sezónách nedostatek, nedošlo však k přerušení činnosti jako v mnohých jiných, daleko větších městech.

Je veliká škoda, že se hokejový oddíl v jednotě neudržel. Po ukončení činnosti oddílu bylo hřiště v zimním období využíváno k bruslení veřejnosti.

Vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám v dalším období, poklesu zájmu o udržování ledové plochy a v neposlední řadě k finanční náročnosti udržení ledové plochy, došlo k naprostému utlumení bruslení v Drásově.

Tuto plochu začala využívat TJJ Lucky Drásov a hokejové hřiště jako takové již dnes neexistuje.

Šachový oddíl

Šachový oddíl vznikl v naší jednotě v roce 1973. Založení oddílu bylo dílem několika šachových nadšenců, z nichž je nutno uvést alespoň Vladislava Bučka, Josefa Brodeckého a Vladimíra Gryce, které vedl Stanislav Patloka. O problémech, se kterými se musel oddíl při závodní činnosti potýkat, svědčí i skutečnost, že na tehdejším okrese Brno-venkov bylo pouze dvanáct, vesměs velkých tělovýchovných jednot, které měly šachové oddíly.

Po založení oddílu provozovali šachisté svou činnost nejdříve v klubovně oddílu kopané, krátkou dobu v pohostinství „Pod skálou“ v Čebíně a od roku 1977 trvale v jídelně naší sokolovny, kde bylo k dispozici veškeré potřebné vybavení a rekvizity.

Závodně provozovaný šachový sport je poměrně namáhavý, časově velmi náročný a finančně nákladný. Proto byla závodní činnost oddílů okresního přeboru orientována převážně za zimní měsíce, které byly z hlediska časové náročnosti nejvhodnější.

V zimním období bylo vždy i více zájemců o tuto činnost řad ostatních oddílů a odborů jednoty.

V roce 1983 soutěžilo šachové závodní družstvo TJ Sokol Drásov pod vedením Jana Rašovského v tomto složení: Josef Brodecký, Jan Gryc, Pavel Havránek, Vladimír Máčka, František Pospíšil, Vlastimil Rašovský a Slavomír Ševčík.

Největšího úspěchu v historii své činnosti dosáhl oddíl v mistrovství okresního přeboru Brno-venkov v sezoně 1978-1979, kdy se umístil na druhém místě tabulky.

Do dalšího období vstupovali šachisté s cílem i nadále úspěšně reprezentovat naši tělovýchovnou jednotu v mistrovských soutěžích. Nepodařilo se však rozšířit členskou základnu, podchytit zájem mládeže a získat další zájemce pro tento druh sportu.

Po odchodu vedoucího šachového oddílu Jana Rašovského z Drásova se nepodařilo činnost udržet a v současně době již šachový oddíl v jednotě nepracuje.